Vlci po lese pronásledují lidskou oběť. Chtějí ji uštvat. Chvíli je scéna vidět z pohledu vlků - červená a rozmazaná, chvíli z pohledu oběti - panický strach a zmatek prostupuje vším.

Xenu a Gabrielu vyprovází vesničan do stejného lesa. Dokončuje své varování a Gabriela sama vchází do studeného místa napřed před Xenou. Chce vědět, co se stalo a Xena vysvětluje, že v sousední vesnici unesli už tři mladé dívky. Na to Gabriela spustí vyprávění o bohu Bakchovi a jeho bakchantkách, také nepříteli Orfeovi a jeho hudbě. O tom, že jsou na území honitby boha vína a jeho družiny, o tom, že bakchantky na sebe dokáží vzít mnoho podob. 

"Někdy pobíhají lesem,-- jako vlci. Hnané neuhasitelnou žízní po krvi a pronásledují neúnavně svou kořist-- až ji obklíčí. A roztrhají úd po údu." - to samé se teď děje na druhém konci lesa, kterážto vzdálenost se rychle krátí pro zběsilý úprk oběti a ne nezanedbatelné kroky Xeny a Gabriely. 

... Ony jsou stvoření bez duše, oddané pouze Bakchovi. Samy se vydávají na lov a svou nákazu šíří k jiným mladým ženám a i ty se pak stanou novickami bakchovi krve. ...

Oběť získává konkrétnější rysy: je to Joxer! Křičí. Vráží do Gabriely, běží okolo Xeny a Argo a vylézá na strom. Xena pomáhá Gabriele vstát a ona se jí skryje za zády. Joxer huláká na bakchantky, Xena se proti nim brání bičem. "Kousavá potvoro!" nadává jim Joxer, a jedna z bakchantek ho chytne za botu. Xena je prozatím zažene práskáním biče. 

Jakmile je po bezprostředním nebezpečí, Joxer se začíná chvástat a sleze se stromu. Gabriela se stará o jeho zdraví, ale Joxer je v pořádku. 

Joxer vysvětluje důvod své cesty za Xenou, je jím "záchrana světa". Při řeči sundá ze zad pytel a podá ho Xeně. "Balíček od Orfea pro Xenu." - "Od Orfea?" - "Co je to?" - "Řekne ti to sám."

Xena z pytle cosi vytáhne. Je to lidská hlava. Orfeova hlava. 

Orfeova křičící hlava. 

"Nikdy ho nezvedej za vlasy." Joxer vezme Xeně Orfeovu hlavu a posadí si ji do klína. Upraví mu pěšinku a Xena se dozví, že to Bakchus vzal Orfeovi tělo a nechal mu jen oči a uši, aby viděl a slyšel všechno to zlo, které Bakchus páchá. Je tedy potřeba najít Orfeovu lyru, kterou zatím schoval u přítele Mellota. Ovšem, než se vydají všichni společně do města, měl by se Joxer postarat o to, aby mohl Orfeus mezi lidi ;))

Xena odejde s Gabrielou o kus dál od Joxera a řekne jí, co se stalo, když se její armáda utkala s Bakchem a připletla se do toho Orfeova žena. Nevyvázla živá a Orfeus teď nenávidí ji i Bakcha. 

Mezitím v Bakchově sluji se bakchantky doznávají k nesplněnému plánu. Bakchus není věru potěšen, když se ale dozví, že Xena byla příčinou nezdaru, je tu nasnadě nový směr, kterým se může jeho plán vydat. Tolik možností je, jak získat Orfeovu hlavu...

Xena, Gabriela, Joxer a Orfeova hlava posazená na těle ze slámy v sedle Argo dorazí do vesnice, kde se konají slavnosti k zaplašení bakchantek. 

Joxer vysvětluje, že vesničané udělují cenu za nejlepší kostým. S pohledem na Orfea neodolá a pronese, že ví, kdo bude letošním vítězem ;)) 

S příchodem do Mellotova bydlení zjišťují, že je mrtvý a lyra pryč. Bakchantky to mají na svědomí, samozřejmě. Gabriela chce jít s Xenou pronásledovat ne-mrtvé, ale bojovnice od ní spíš potřebuje, aby ohlídala Orfea, protože bez něho nemají nejmenší šanci. 

Joxer vezme do rukou loutnu a přitom začne Orfeovi vyprávět, jak bylo od jeho matky směšné, že z něj chtěla mít hudebníka. Nicméně Orfeus oproti tomu byl hudebníkem i bojovníkem a tak ví, že koníčkem opravdového muže není jen se ohánět mečem. 

Gabrielu naláká hluk ze slavnosti a tak se rozhodne ji navštívit. Sama, bez Joxera a Orfea. V tanečním reji si padne do oka se dvěma ženami a zdá se být úplně spokojená ;)) Hudbu prolíná divoký rap a tak není divu, že ne každý se chová vyloženě spořádaně. 

Měsíc už vyšel, s ním večerní chlad.
V tanci teď ztrať ten večerní spor.
Dej ruce nad hlavu a rozšiř náš sbor,
v rytmu se protančíš k ránu.
To máš tak rád.
Vždy jsem si myslela, že chci být sama.
Teď jsem se ale odhodlala.
V rej chci, taneční, s váma.
A ten pocit je tak moc, vydrží celou noc.

Tak pojď, tak pojď, tak zkusme ten hřích.
Tak pojď, tak pojď, tak zkusme ten hřích.
Tak pojď, tak pojď, musíš mi dát vše, když chceš mě mít.
Pít doušky musíš krev.

Chci dál s tebou tančit,
chci tě teď mít u sebe blíž,
chci tvou duši a dám ti to, čím chceš mě mít.
Slyš tu hudbu.
Jen polibek je, co mám ti dát.
Jen polibek a pak hned víš sví.
Jen polibek je, co nám schází.
Budem tančit s tebou, ďáble, v měsíčním mlází.

Tak pojď, tak pojď, tak zkusme ten hřích.
Tak pojď, tak pojď, tak zkusme ten hřích.
Tak pojď, tak pojď, musíš mi dát vše, když chceš mě mít.
Pít doušky musíš krev.

Tak pojď, tak pojď, tak zkusme ten hřích.
Tak pojď, tak pojď, tak zkusme ten hřích.
Tak pojď, tak pojď, musíš mi dát vše, když chceš mě mít.
Pít doušky musíš krev.

V uličce za hostincem potkávají dvě bakchantky, které ukradly zlatou lyru, dva zloděje. Po krátké hře na "jsi milý, pojď blíž" se změní v krvežíznivé bestie a chtějí se trochu posilnit. 

Se slovy "Děvčata, promiňte, že vám kazím zábavu." přichází Xena a bakchantky mají prozatím smůlu, jídlo bude muset počkat. Svedou spolu s Xenou boj, kterým je výsledkem Xenina image šarvátky a ta skutečnost, že lyra zůstává i nadále ve spárech boha Bakcha. Takže výsledek nic moc. 

Mezitím Joxer a Orfeus se vydali najít Gabrielu. Joxer na chvíli předá Orfea na vysoké tyči jednomu sladkému silákovi a sám si jde pro Gabrielu ve spárek bakchantek. Vyčiní jí, že co se má co tahat s holkama a navíc bakchantkama (když se může tahat s Joxerem ;)) a vůbec. Gabriela ale tvrdí, že snad bakchantku pozná (chyba, děvče), ale to už má toho Joxer dost a taky se k nim přidává Xena s Orfeem (kterého vysvobodila ze spárů toho tance chtivého siláka) a musí tedy Gabriela opustit ty dvě milé samičky, které byly tak nádherně povolné s ní ;))

Xena oznámí, co se jí stalo, když šla hledat lyru, a ospravedlní to tím, že se jí určitě podaří získat ji zpět později. Do toho se vmíchá Joxer a udělá menší rekapitulaci: "Napřed najdeme lyru. Pak někoho, kdo na ní zahraje. Orfeus zazpívá, bakchantky usnou. Půjdeme, zabijeme Bakcha a konec?" Xena to odsouhlasí, jen s tou malou nesrovnalostí, že "my" znamená ona, Gabriela a Argo + Orfeus, bez Joxera. To ale krvavý Joxer by nepřežil a když jde taky Gabriela, nevydrží to a prozradí na sebe hrozné tajemství: "Zřejmě nepotřebujete někoho, kdo _hraje na lyru_!". 

To je ovšem jiná, Joxer je znovu přijat a může se konečně Gabriele svěřit se svojí teorií, že Xena je bakchanka, protože má krku krev a byla s nimi přeci ve rvačce...

Gabriele se tomu ale nechce věřit, takže se s Joxerem tak trochu servou, až je Xena musí okřiknout (kdo by se ale s Joxerem nepral, když chtěl Gabriele udělat špičku na konci bojové hole ;)). Joxer se prozatím stahuje: "Dobře, klid-- ale když ti uprostřed noci ukousne hlavu, nestěžuj si pak mě."

Večer u ohně, když si Xena spravuje obleček a Gabriela opravdu nešikovně krájí kus žvance, Joxer je obě podezřívavě pozoruje a sám si kuje své pikle. Nepříjemné ticho až pokazí Gabriela, když se řízne do prstu. Joxer jí zabaví nůž a říká, aby byla víc opatrná. Xena rozhodne situaci tím, že si sama  vezme nůž a odejde za Orfeem, Joxera a svůj víceúčelový ocásek nechá o samotě.

Orfeus opět nechá Xeně na odiv všechen svůj hněv a připomene jí, že jeho žena zemřela v jejím ležení. Xena se brání, že nemohla nic dělat a že především Eurydika tam neměla vůbec být. Orfeus ještě dodá, že nepochopí, proč Eurydika věřila, že se spřátelí s ženou jakou byla Xena. "Její krev je na tvých rukou!" Prozatímní skóre: Orfeus vs Xena: 2:0.

Joxer obezřetně pošeptá Gabriele, zřejmě oba slyšeli všechno mezi Xenou a Orfeem, že v noci nikdo nezamhouří oko. 

Xena se plíží za Joxerem, rychle bodne nožem do země blízko jeho hlavy a Joxer se vylekaně probudí... "Pavouk, písečný pavouk.", vysvětluje Xena a stahuje mrtvé tělíčko z čepele svého nože. Ještě se optá, zda-li je všechno v pořádku. Samozřejmě, vžtyť Joxer pobil bakchantek už stovky ;)) Je jediný způsob, jak to udělat a cestou to katakomb si pořídí, co je třeba. Naprostá pohoda, Joxer může zase klidně spát ;))

V Bakchově sluji se konají nová přijetí mladých novicek. Stanou se z nich nové nesmrtelné bakchantky. A jednou z nich bude i Xena...

Na hřbitově dryád chce Xena získat pár jejich kostí, které použije při boji s bakchantkami. Joxer ale nesmí šlápnou na žádný jejich hrob, jinak bude zle. A co že neudělá Joxer? Šlápne na hrob dryády! Jde mu při tom, samozřejmě, o život a tak musí Xena a Gabriela zachraňovat.

V průběhu hrabání Joxerova těla ven vytáhne Gabriela samotnou paži a docela ji to vyděsí, děvku. 

A když už se zdá, že je vše v pořádku (Joxerů život a vůbec) a Xena má potřebné kosti... další dryáda je vyprovokována a tak válečníků princezna musí znovu do dalšího boje. Tentokráte na ni dryáda útočí ze vzduchu a druhá se snaží o něco s Orfeem. Toho Xena vysvobodí jediným hodem chakramu a druhou dryádu už pak taky zmákne. Joxer na Xenu taky jen tak mimochodem vybalí tu svou teorii, že je bakchantka, první ale je verze, že si to napřed myslela Gabriela. Hm, takže zase nic, Joxer odstrouhá, protože Xena tenhle problém nemá.

Nicméně opravdové a děsivější problémy teprve začínají. Gabriela se, jaké to překvapení,  změnila v bakchantku!

Xena slibuje, že Gabrielu zachrání. 

Rychle se tedy všichni přesouvají do Bakchových katakomb a Joxer má najednou pocit, že je někdo sleduje (a není to Gabriela bakchantka, která za nimi leze po stěnách)... je to Orfeus přenášený ve vaku, který má Joxer na zádech ;)) Orfeus má svůj proslov o tom, že Gabriela už je stejně dávno ztracená a že ji Bakchus využívá akorát proti Xeně. To na sličnou bojovnici ale vůbec nezapůsobí a vyzve Joxera, aby pokračovali dál v cestě.

Orfeus si vezme Joxera stranou (no, vlastně hlava si nikoho nemůže vzít stranou, ale Orfeus tohle prostě dokáže ;)) a vysvětlí mu situaci, kde se má Joxer stát opravdovým zachráncem světa a vrahem Gabriely (super představa, ne?).

Nový Joxer, hrdinný Joxer, se opět přidává ke Xeně a hned první věc, kterou světu ukáže, jakým opravdu je, že ho k smrti vyděsí právě prolétnuvší netopýr ;)) Na to se hned přidá zdivočelá Gabča a Joxer na ní: "You little Bacchae!" a pro změnu jí zmákne Xena, ale jenom tak, aby se jí neublížilo a aby se neřeklo, že nic v tomhle dobrodružství nedělá. Bojovnice jedna. 

Avšak to už se malá zrzavá děvka připojuje k rituálu znovuzrození, k připojení se k dítkám Bakchovým.

Gabby je díky tomu vyloženě happy a už už by ráda se posilnila a v nový život se probudila.

Xena, jako správná řecká hrdinka, si před závěrečnou a všerozhodující bitvou ještě ujasní s Orfeem, že už je zase její přítel, že jen hledal na koho svalit vinu. ...a oba jsou z toho spokojení. 

Pozor ale, Gabriela se připravuje k prvnímu doušku Bakchovi krve!

Xena a Joxer vtrhnou do jeskyně, kde se konají krvesmilné orgie a jakože se bude fakticky zachraňovat svět. V pořadí na začátku je Gabriela. Xena hnedka překazí Gabriele krvavé hody - hodem čedaru, samozřejmě. Pomůže taky Joxerovi s hledáním zlaté lyry.

Lyra je na Bakchově trůně a tam se musí Joxer pro ni vydat. A Bakchus mezitím jen tak ze sportu pošle na Xenu pár svým samiček, aby se měla čím v mezičase zabavit. V tom zmatku znovu zase Gabriela pokusí se okusit Bakchovu krev. Avšak Joxer je teď už na svém místě a jen zrovna neví, jakou má spustit. Orfeus na něj křičí, že je to jedno, tak si pěkně dají jednu takovou lidovou, která ale vůbec u obecenstva úspěch neslaví. Čím to asi bude? Gabrielin plán je podruhé zmařen. Bakchus sám se proto vydá dát Joxerovi jednu přes držku, ... 

... to už se ale Xena přidává na stranu Dobroděje Joxera a zabije Bakcha jednou z dryádích kostí. Bakchantky přispěchají mistrovi na pomoc, on ale žádnou nepotřebuje, protože ho může zabít pouze bakchantka, a tou Xena zatím, mrcha, není. 

Gabriela se těsně přiblíží na Bakchův rozkaz ke Xeně. Rozkošnicky si ji očichá, spoutá ruce za zády a choutky své na ní ukojí. 

Bakchus se směje nad vydařeným dílem - z Xeny i Gabriely jsou nové nesmrtelné bakchantky.

Ne ale na dlouho. Obě se vrhnou na Bakcha a zabodnou mu kost dryády do břicha. Tentokrát to už Bakchus nerozchodí a je vyhráno. Bum! Bakchovo tělo se rozletělo na kusy. Krvežíznivé bakchantky se opět proměnily zpátky v prosté vesnické panny a Orfeovi bylo navráceno jeho tělo. I Xena a Gabriela jsou zase hrdinkou a jejím poskokem, žádné své krvesmilné choutky už nepociťují. 

Xena a Gabriela jsou zpátky v lese bakchantek, slyší oblíbenou píseň Eurydiky. Přibíhá Joxer s úsměvem na rtech: "Holky, počkejte! Co máme dál?" Xena a Gabriele nevypadají ale moc nadšeně, proto Gabča spustí něco o meduse, o té, co má hady kolem hlavy... ;)) A Joxer si najednou vzpomene, že jeho máma má svátek, no, a že je dohoní co nejdřív bude moci. (Mimochodem, od hřbitova dryád nikdo neviděl Argo a ani teď tu není. Kam se Argo poděla?!)

Na konec právě proběhnuvšího dobrodružství můžou konečně Xena a Gabriela odejít vstříc novým zážitkům. Obloha je zalita červánky a zdá se, že namísto nich je to mrtvá božská krev. 

Je naposledy slyšet Bakchův smích a objevuje se i detail na jeho červené oko...

No Bloodsucking Bacchae were harmed during the production of this motion picture. However, a few Driads lost their heads.